Jacques Delors [ Osobnost Evropské unie ]
Jacques Delors (1925)
Francouzský ekonom a levicový politik, bývalý předseda Evropské komise (1985-1995).
Delors vyrůstal v tradiční katolické rodině, což ovlivnilo jeho pozdější politické názory. Delors patřil k nové generaci francouzských levicových politiků, kteří v sedmdesátých letech převzali vedení v Socialistické straně. Delors se nejprve angažoval jako odborový aktivista, poté se stal členem plánovací komise, která byla jednou z institucí zděděných po Monnetovi. Získané zkušenosti formovaly jeho názory na ekonomii, které později uplatnil i jako předseda Evropské komise. Krátce by se daly shrnout jako odmítnutí keynesiánství, propagace volného trhu s regulačními mechanismy státu a sociální dialog vedoucí k "dynamickým kompromisům” sociálních aktérů.
Po vítězství Mitterranda v prezidentských volbách (1981) se Delors stal ministrem financí, který byl nucen provádět tvrdší úsporná opatření. Odchod z této funkce mu umožnil nástup do úřadu předsedy Evropské komise (1985).
Jeho dekáda v čele Komise patřila k nejdůležitějším v celé historii Evropských společenství. Během jeho úřadování došlo k převratným změnám jak uvnitř ES, tak i v mezinárodní politice. Delorsova Komise iniciovala Jednotný evropský akt (1986), kterým se završilo budování jednotného evropského trhu. Díky JEA se zavedlo poprvé v historii ES hlasování kvalifikovanou většinou, zvýšily se rozhodovací kompetence Evropského parlamentu i kompetence Evropské komise na úkor členských států v hospodářské a sociální politice. V roce 1987 Komise připravila tzv. "Delorsovy” balíky, které reformovaly rozpočtovou politiku, společnou zemědělskou politiku a strukturální fondy. Po úspěšné kampani pro zavedení těchto nezbytných reforem se Delorsova pozornost obrátila k sociálních aspektům. Jeho Komise navrhla Sociální chartu (1989) a kladla velký důraz na sociální dialog a dimenzi. V roce 1988 Delors zahájil kampaň za vytvoření Evropské měnové unie (EMU) a poté podpořil snahy Německa a Francie i na vytvoření politické unie. Tyto snahy vyústily v Maastrichtskou smlouvu (1992).
Komise se stala pod vedením Delorse jakýmsi motorem evropské integrace, kdy už sama začala navrhovat další integrační kroky a body jednání. Během Delorsovy dekády došlo k převratným změnám, které značně přiblížily fungování ES k představě jejich zakladatelů. Evropská unie začala připomínat federální uspořádání. Sám Delors vyznával Monnetovu zásadu, že ekonomická spolupráce povede i ke spolupráci politické. Proto nechal vypracovat Bílé knihy, jež mapovaly přetrvávající potíže a vyjmenovávaly kroky vedoucí k jejich odstranění. Ve věci evropské integrace dosahoval Delors mezi jednotlivými politickými aktéry také kompromisů. Používal metodu neformálních domluv a dohod. Sám se osvědčil jako výborný vyjednavač a diplomat, který měl jediný cíl: posílit Evropskou unii.
