Návrat na hlavní stranu

Flóra Krkonošského národního parku

Flóra Krkonošského národního parku

Krkonoše přes svou malou rozlohu oplývají neobvykle bohatou flórou a v kontextu ostatních hercynských pohoří tak zaujímají mimořádně významné místo. Z dosavadních poznatků vyplývá, že zde roste více jak 1250 taxonů cévnatých rostlin, což je bezmála polovina veškeré původní flóry České republiky, a několikanásobně vyšší počet druhů rostlin bezcévných (výtrusných) - mechorostů, lišejníků, řas, hub, sinic, hlenek, jejichž soupis dosud není zdaleka uzavřen.

V pestrosti zdejší vegetace se odráží zvláštní biogeografická poloha Krkonoš jako celku (kontakt severské tundry a alpínských trávníků v době zalednění), utváření jejich reliéfu i nadmořská výška, zasahující nad alpínskou hranici lesa, která probíhá ve 1250 až 1350 m n.m.. Svědčí o tom mimo jiné řada pozůstatků z doby ledové (tzv. glaciálních reliktů), jako jsou ostružiník moruška (Rubus chamaemorus), všivec krkonošský (Pedicularis sudetica), lomikámen sněžný (Saxifraga nivalis), šídlatka jezerní (Isoetes lacustris), rašeliník Lindbergův (Sphagnum lindbergii) a další.

V době poledové vedla dlouhodobá izolace o mnoho vyšších krkonošských hřebenů, oproti středoevropské lesní krajině, ke vzniku osamoceného ostrova vysokohorské přírody. V něm se složitými genetickými pochody začaly vyvíjet nové odlišné druhy, oddruhy a variety - krkonošské endemity. Mezi ně náleží především jeřáb krkonošský (Sorbus sudetica), zvonek krkonošský (Campanula bohemica), lomikámen pižmový (Saxifraga moschata basaltica), bedrník skalní (Pimpinela saxifraga rupestris) a téměř tři desítky druhů jestřábníků rodu Hieracium.

Z hlediska vertikálního členění vegetace jsou v Krkonoších čtyři zřetelně vytvořené výškové (vegetační) stupně: submontánní (400 až 800 m n.m.), montánní (800 až 1200 m n.m.), subalpínský (1200 až 1450 m n.m.) a alpínský (1450 až 1602 m n.m.). Přestože jejich strukturu v minulých staletích více či méně pozměnila činnost člověka, lze je stručně přiblížit následujícími harakteristikami.

Submontánní stupeň
Listnaté a smíšené lesy jsou tvořené především bukem lesním (Fagus sylvatica), javorem klenem (Acer pseudoplatanus), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior), jeřábem ptačím (Sorbus aucuparia), olší šedou (Alnus incana) a na polské straně i modřínem opadavým (Larix decidua). V minulosti však byly převážně vykáceny a nahrazeny smrkovými monokulturami. V bylinném patře jsou zastoupeny jarní druhy rostlin jako je česnek medvědí (Allium ursinum), dymnivka dutá (Corydalis cava), sasanka hajní a pryskyřníkovitá (Anemone nemorosa, A. ranunculoides), kyčelnice devítilistá a cibulkonosná (Dentaria eneaphyllos, D. bulbifera), lilie zlatohlavá (Lilium martagon) a jiné.

Montánní stupeň
Horské smrčiny (přirozené i člověkem vysázené) jsou v současné době silně poškozované vlivem průmyslových imisí. V bylinném patře převládají kapraďorosty (papratka horská Athyrium alpinum, kapraď samec Dryopteris filix-mas, žebrovice různolistá Blechnum spicant) a traviny (třtina chloupkatá Calamagrostis villosa, metlička křivolaká Avenella flexuosa). Na vlhčích místech převládá nivní vegetace s krabilicí chlupatou (Chaerophyllum hirsutum), devětsilem bílým a Kablíkové (Petasites albus, P. kablikianus) či řeřišnicí hořkou (Cardamine amara).

Z období budního hospodářství (18. století) se datuje vznik bezlesých enkláv s druhově velmi bohatými horskými loukami s violkou sudetskou (Viola sudetica), zvonkem krkonošským (Campanula bohemica), jestřábníky rodu Hieracium, náholníkem jednokvětým (Achyrophorus uniflorus), prhou arnikou (Arnica montana) a řadou vstavačů z čeledi Orchideaceae.

Subalpínský stupeň
V tomto stupni, na náhorních plošinách a v jejich okolí, se koncentrují nejcennější ekosystémy Krkonoš: klečové porosty, přirozené i druhotné smilkové louky a severská (subarktická) rašeliniště. V keřovém patru dominuje borovice kleč (Pinus mugo), v bylinném patru převládá smilka tuhá (Nardus stricta), třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), ostřice rodu Carex, keříčky brusnicovitých rostlin (borůvka Vaccinium myrtilus, brusinka V. vitis-ideaea, vlochyně V. uliginosum, klikva drobnoplodá Oxycoccus microcarpus, aj.), šicha oboupohlavná (Empetrum hermaphroditum) a další. Bohatý je výskyt endemických a reliktních druhů, především již zmiňovaných jestřábníků (Hieracium spp.), všivce sudetského (Pedicularis sudetica), ostružiníku morušky (Rubus chamaemorus) a dalších. V souvislosti s vrcholovými rašeliništi je nezbytné se zmínit o výskytu dalšího krkonošského endemického druhu - řase Corcontochrysis noctivaga.

Alpínský stupeň
Nejvyšší, vzájemně izolované vrcholky Krkonoš (Sněžka, Studniční a Luční hora, Vysoké Kolo, Kotel) jsou pokryté sporou, ale cennou bylinnou vegetací, mechorosty a lišejníky. Jmenujme alespoň sítinu trojklannou (Juncus trifidus), rozrazil chudobkovitý (Veronica bellidioides), biku klasnatou (Luzula spicata), endemické jestřábníky rodu Hieracium či lišejníky Thamnolia vermicularis a Rhizocarpon geographicum.

Ledovcové kary
Azonální ekosystémy skalnatých jam v závěrech horských údolí oplývají druhově nejpestřejší flórou ze všech vegetačních stupňů. Tady se nacházejí ony známé krkonošské botanické zahrádky. Přírodní vývoj je v nich dlouhodobě ovlivňován činností větrných systémů, ukládáním mohutných vrstev sněhu, opakovanými sesuvy sněhových a zemních lavin, sedimentací půdních částic, semen a drobných živočichů, výchozy minerálně bohatších hornin, příznivým klimatem a řadou dalších faktorů (viz teorie A-O systémů). Ledovcové kary se tak řadí k nejcennějším ekosystémům Krkonoš.

Na svazích karů je pestrá mozaika vysokostébelných a kapradinových niv s omějem ozdobným a štíhlým (Aconitum firmum, A. gracile), havézí česnáčkovou (Adenostyles alliariae), mléčivcem alpským (Cicerbita alpina) a řadou kapraďorostů, dále svahových pramenišť s česnekem sibiřským (Allium sibiricum), kropenáčem vytrvalým (Swertia perennis), lepnicí alpskou (Bartsia alpina), vrbovkami rodu Epilobium či prvosenkou nejmenší (Primula minima), a bizarních "krivolesů", tvořených břízou karpatskou (Betula carpatica), vrbou slezskou (Salix silesiaca), borovicí klečí (Pinus mugo), střemchou skalní (Padus petraea), vzácně i endemickým jeřábem sudetským (Sorbus sudetica).

Druhovou pestrostí dominují mezi krkonošskými kary Sniezne Kotly na polské straně. Nerozsáhlý výchoz výživné čedičové žíly zde podmiňuje výskyt endemického lomikamenu pižmového (Saxifraga moschata basaltica) a bedrníku skalního (Pimpinela saxifraga rupestris), reliktního lomikamenu sněžného (Saxifraga nivalis) a dalších vzácných druhů (kapradinka alpská Woodsia alpina, rozchodnice růžová Rhodiola rosea, vrba bylinná Salix herbacea, aj.).

LOKALIZACE

DALŠÍ INFORMACE: http://www.krnap.cz

Typ záznamu: Flora
AKTUALIZACE: Jana Holáňová (Beskydy-Valašsko, regionální agentura CR) 2, 10.09.2004 v 14:38 hodin


Copyright 1998-2018 © czechoslovakia.cz